Oldo Hlaváček: Od Ferdy Mravence k vězeňské zkušenosti, legendárnímu baviči a moderátorovi

Oldo Hlaváček se stal skutečnou ikonou. Ve svém životě prošel mnoha rolemi, včetně komika, baviče, herce a moderátora, a to vše s charakteristickým laskavým humorem, který oslovoval široké spektrum diváků. Jeho popularita byla značná i mezi těmi, kteří preferovali jednodušší formy humoru, na rozdíl od intelektuálnějších stylů, jako byl humor Milana Lasici. Oldo, známý ze scénáře Ferdy Mravence, se ukázal jako všestranný bavič.

Narodil se 26. ledna 1934 v Bratislavě. Poprvé se setkal s divadlem jako žák prvního stupně základní školy, kdy si zahrál postavu Ferdy Mravence na koloběžce v inscenaci s názvem Brouci. Po tomto začátku se aktivně zapojil do ochotnického divadla v Žilině a později i v gymnaziálním divadelním kroužku. Po maturitě v roce 1954 se rozhodl věnovat herectví na vysoké škole. Jeho cesta však byla brzy přerušena, když byl v roce 1957 uvězněn na rok za pobuřující aktivity a podvracení státní moci. „Byl jsem označován za protistátní živlové. Dostal jsem se do problémů kvůli věcem, které jsem napsal v dopise své matce,“ vzpomínal později. Stačilo jen vhodit dopis do schránky a byl zatčen během dvou hodin. Po propuštění se mu nedařilo najít zaměstnání a skončil jako řidič parního válce. Naštěstí se mu brzy naskytla příležitost v Divadle Jonáše Záborského v Prešově, kde se stal členem činohry až do roku 1963. V té době také dokončil svá přerušená studia na Vysoké škole múzických umění, což vedlo k jeho angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde setrval až do svých důchodových let.

Na divadelních prknech ztvárnil nespočet zapamatovatelných rolí. Mimo jiné po mnoho let hrál čerta v muzikálu Na skle malované. Díky svému hereckému talentu se objevil také v několika slovenských inscenacích děl Václava Havla. I když převážně hrál menší role, převtěloval se do myriád postav, od sluhů po aristokraty, řidiče či domovníky. Svět filmu mu taktéž nebyl cizí. V roce 1966 si zahrál v prvním významnějším filmu Tango pro medvěda, který mu otevřel cestu k dalším filmovým nabídkám. Mezi jeho nejznámější filmové role patřil bankovní úředník Bedřich Hroch v dramatu Hroch z roku 1973, kde naplno ukázal svůj komediální talent a získal si srdce diváků. Oldo Hlaváček, jako herec a bavič, byl známý svou neúnavnou energií a nadšením pro divadelní inscenace.

Kromě divadla se Hlaváček stal známým i na televizních obrazovkách. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů, přičemž častým hostem byl v populárních Bakalářích. Nicméně jeho největší úspěchy se odehrály právě v rámci televizní zábavy. Hlavně v období sedmdesátých a osmdesátých let se proslavil v mnoha zábavných pořadech, včetně silvestrovských speciálů. Jeho nezapomenutelnou dvojici vytvořil se svým dobrým přítelem Ivanem Krajíčkem, se kterým se seznámil během vojenské služby. Ivan tehdy potřeboval scénář k zábavnému programu a po doporučení oslovil Olda, který mu scénář napsal. V následujících letech začali společně vystupovat na různých scénách, v televizi a rozhlase. Jejich nejslavnějším programem se stal Hostinec Pod gaštanom, kde ztvárnili dva nezapomenutelné hostinské, kteří se stali legendami televizní zábavy. Hlaváčkově popularitě výrazně pomohl jeho úspěšný pořad Vtipnější vyhrává, který uváděl a napsal pro něj mnohé scénáře v letech 1971 až 1987.

V této televizní soutěži známí herci vyprávěli vtipy a úspěch jejich výkonů byl měřen speciálním „potleskoměrem“. Až do pokročilého věku se Hlaváček nevzdával herectví a naposledy vystoupil na jevišti v roce 2021, kdy mu bylo přes osmdesát let, po čemž ukončil kariéru. Divadelní inscenace, v nichž vystupoval, byly vždy plné humoru a zábavy, a jeho odkaz zůstává i dnes aktuální. Oldo Hlaváček se stal jedním z nejvýznamnějších bavičů a herců slovenské scény a jeho příspěvek k televizní zábavě je nezaměnitelný.

Bohužel, pandemie covidu-19 přinesla Hlaváčkovi osobní tragédii. Narazil na výzvy a problémy se zapomínáním. K tomu navíc přišel o svou manželku Boženku, která zemřela po více než šedesáti letech společného života. Vždy považoval za svůj největší úspěch, že našel právě ji. „Mít Boženku po svém boku je pro mě to nejcennější. Byla mojí největší inspirací a vzorem. Často mi pomáhala při psaní a při přípravě výkonů, což řadím mezi své nejcennější úspěchy, které jsou nad všechny ostatní,“ vzpomínal Oldo při příležitosti svých devadesátin. Jejich rodinný život byl pro něj vždy oporou a inspirací.

Boženka, která pracovala v televizi, mu vždy rozuměla. Seznámili se, když mu bylo třicet. Od té doby na nikdo jiného nepomyslel. „Potkali jsme se v dnešní Zahradě umělců a já si pamatuji, že ten den tam hrála Gustava Brom Orchestra, který měl už tenkrát velký věhlas. Během přestávky po parketu prošla Boženka a já si uvědomil, že ona je ta pravá,“ říkal Hlaváček o tom zásadním momentu. I když jejich vztah občas čelil překážkám, vždy se jim podařilo je překonat. „Snažili jsme se trávit co nejvíc času spolu a diskutovat. Každé ráno jsme si dávali pusu, během dne si dopřávali kávu, nakupování nebo setkání s našimi přáteli a syny,“ popisoval herec svůj vztah s milovanou Boženou, která byla nejen jeho partnerkou, ale i důležitou součástí jeho kariéry.

Společně žili ve velkém domě, avšak po její ztrátě se Oldo ocitl zcela sám. „Bez Boženky je tady prázdno. Teď musím zvládat všechno sám. Jen s obtížemi se orientuji, hledám košili a netuším, kde je příbor. Všechno jsem měl vlastně připravené u prostřeného stolu. Teď jsem tady sám a bez práce. Sice mám rodinu, která mě pravidelně navštěvuje a pomáhá mi, ale doma je to pro mě velmi těžké. Měl jsem dva syny a šest vnoučat a jsem také hrdým pradědečkem. Mezi nimi je i topmodelka Michaela Hlaváčková, zatímco její sestra Lucie Hlaváčková se věnuje moderování televizní zábavy.

Oldo Hlaváček zemřel 17. srpna 2025 po delší nemoci v jedné z nemocnic v Bratislavě. Dožil se úctyhodných devadesáti jedné let. Jeho odkaz jako baviče, herce a moderátora zůstává živý v srdcích mnoha diváků a fanoušků slovenské kultury. Jeho příběh je důkazem, že i v těžkých časech lze nacházet humor a radost ve sdíleném rodinném životě.