Jaderný útok a jeho následky představují jeden z nejničivějších jevů, s nimiž se lidstvo kdy setkalo. Tento jev se vyznačuje nejen obrovským rozsahem devastace, ale také časovými důsledky, které daleko přesahují naše biologické možnosti. Pokud se nacházíte dostatečně blízko místa jaderné detonace, zemřete okamžitě — bez jakékoli bolesti, neboť teplo a tepelná energie zasažené vaše tělo zasáhnou dříve, než mozkové neuronové signály stihnou reagovat.
Tento poznatek vychází z fyziky, biologie a rychlosti, jakou se energie šíří. Pro lepší pochopení procesů spojených s jaderným útokem se musíme zaměřit na jednotlivé fáze — milisekundu po milisekundě.
1) Záblesk, který spálí vše v okamžiku
Jaderný výbuch začíná extrémně silným zábleskem světla a tepelné energie, který překonává jas slunce mnohonásobně.
Tento záblesk trvá jen malou chvilku, ale jeho teplota může překročit miliony stupňů Celsia. Tyto hodnoty jsou tak vysoko nad naším chápáním, že běžné materiály, jako je beton, ocel, nebo dokonce lidská tkáň, reagují zcela jinak, než by normálně činily.
Tepelná energie se šíří rychlostí rovnou rychlosti světla, což představuje přibližně 300 000 km/s.
Na druhou stranu rychlost lidských nervových signálů je směšně nízká — přibližně 30–100 m/s, tedy asi desetitisíckrát pomalejší. Tepelný impuls zasáhne tělo dříve, než nervová soustava vůbec stihne zareagovat.
Pokud se nacházíte velmi blízko hypocentra, dojde k okamžitému odpaření povrchových vrstev tkání. Nejedná se o proces hoření, který trvá, ale o okamžitou přeměnu tkání na plyn kvůli extrémnímu teplu.
2) Tlaková vlna přichází v zlomcích sekundy a ničí všechno živé
Po tepelném impulsu následuje tlaková vlna — rychlé rozšíření vzduchu.
Tato vlna se šíří rychlostí stovek až několika tisíc kilometrů za hodinu, což závisí na intenzitě výbuchu. V blízkosti epicentra však převyšuje dokonce i rychlost zvuku.
Tento jev způsobuje okamžité zhroucení budov, roztržení vnitřních orgánů a zlomeniny kostí a tkání, což vede k drastickým zraněním těla vlivem obrovské síly. Smrtící účinky vyplývají přímo z této kombinace tepla a tlaku.
Destrukce nastává tak rychle a intenzivně, že i kdyby nervové buňky nějakým způsobem přežily tepelný impuls, tlaková vlna dokončí své dílo dříve, než bolest dosáhne do mozku.
Aby člověk pocítil bolest, musí proběhnout několik fází:
- aktivace receptoru bolesti,
- odeslání elektrického signálu po nervovém vláknu,
- signál putuje do míchy,
- a poté je zpracován v mozku jako vědomý pocit.
Celý tento proces trvá více než 100 milisekund; v některých případech dokonce déle.
3) Radiace: smrtelná, ale pomalá a bolestivá
Záření je často prvním, na co lidé myslí při zmínce o jaderném výbuchu. Nicméně v bezprostřední blízkosti výbuchu nemá radiace vliv na to, zda člověk stihne cítit bolest — tam je již rozhodnuto teplem a tlakem.
Radiace představuje smrtící faktor zejména pro osoby, které se nacházejí dál od epicentra, kde žár ani tlak nevedou k okamžité smrti. V epicentru však situace vypadá jinak — v tomto kontextu je radiace „pomalým“ mechanismem.
Pokud se člověk nachází dostatečně daleko, aby nebyl okamžitě zasažen žárem nebo tlakem, ale zároveň je vystaven vysokým dávkám ionizujícího záření, nastává zcela jiný mechanismus úmrtnosti — ne rychlá fyzická destrukce, ale pomalé biologické selhávání funkcí.
Ionizující záření totiž nepoškozuje tkáně okamžitě viditelným způsobem, neroztrhává je ani je „nespálí“. Místo toho narušuje molekulární struktury, především DNA, což vede k buněčnému poškození a vážným důsledkům pro organismus.
Co se děje v těle po smrtelné dávce záření
Minuty až hodiny po ozáření se mohou objevit následující příznaky:
- nezaznamenává se bolest přímo způsobená zářením, např. záření nemá „receptory“ bolesti,
- mohou se projevit nevolnost, zvracení, slabost — nikoli jako přímý efekt, ale jako reakce organismu na rozsáhlé poškození buněk.
- rychle se dělící buňky začínají selhávat, tedy buňky kostní dřeně, střevní epitel a
imunitní systém, což vyvolává biologické selhávání a smrtící účinky. - tělo ztrácí schopnost se regenerovat.
- dojde k selhání imunity, které může vést k infekcím,
- poškození střev, ztráta tekutin, vnitřní krvácení,
- selhání krvetvorby, anémie, krvácení.
Smrt v tomto případě nevyplývá z „účinků záření“, nýbrž ze sledování řetězce selhání systémů, které nemohou fungovat bez zdravých buněk.
Bolest a vědomí při vystavení záření
Na rozdíl od tepelných impulsů, záření nemožňuje okamžitou bolest — pokud k ní dojde, je sekundární a způsobená zánětem, infekcí nebo selháním orgánů. Úroveň vědomí se může udržet po dlouhou dobu, v závislosti na dávce a dostupnosti lékařské pomoci.
Teplo a tlak nasazují smrtelné útoky rychleji, než nervový systém dokáže něco sdělit. Zatímco radiace postupuje pomalu, rozkládajíc základy života na buněčné úrovni díky ionizujícímu záření.
Toto srovnání ukazuje, že radiace je paradoxně děsivější z hlediska lidského prožívání, zatímco fyzikální aspekty výbuchu jsou děsivější svou absolutní rychlostí. V obou situacích však platí jedno: nedochází k selhání lidské odolnosti — jde o to, že biologické mechanismy nemohou reagovat na extrémní fyzikální podmínky.
